Palach udělal sebeoběť, nikoli sebevraždu, říká jeho farář Jakub Trojan

KNIHA PROMĚNY ŽIVOTA

Palach udělal sebeoběť, nikoli sebevraždu, říká jeho farář Jakub Trojan
Jakub Trojan o Janu Palachovi: Když potom končily bohoslužby a on procházel dveřmi z kostela, kde já jsem se loučil s farníky, tak mě znovu zaujal. Měl totiž takovou poznámku, že ho strašně znepokojuje, jak se ten národ, celá společnost přizpůsobuje. Foto: Jan Zatorsky
1
Domov
Daniel Kaiser
Sdílet:

Pětadvacátého ledna 1969 šel centrem Prahy smuteční průvod za Jana Palacha, který se devět dní předtím upálil na Václavském náměstí. Na fotografiích z čela průvodu hned v druhé řadě za rodinou a nejbližšími přáteli vyčnívá vysoký muž – evangelický farář Jakub Trojan, který Palacha tentýž den pochovával. Palachova maminka patřila k jeho sboru v Libiši u Neratovic. V lednu 2016 jsme hovořili s Jakubem Trojanem o tom, proč ho pomyšlení na Palacha a jeho sebeoběť neopouští ani po dlouhé době, z jakých zdrojů mohl Palach čerpat odhodlání a kdy jeho samého definitivně opustily pochybnosti, zda měl Palachův čin smysl.

Profesor etiky a teolog Jakub Trojan se narodil v Paříži roku 1927 (proto je i mezi přáteli znám jako Jacques), kde byli jeho rodiče za prací. Od dvou let vyrůstal u babičky na Pardubicku a později v Praze, kde chodil do školy. Po únoru ’48 byl zatčen při studentské demonstraci na podporu Edvarda Beneše a vyloučen z Vysoké školy obchodní. Protože dva roky předtím prodělal náboženskou konverzi, přihlásil se po čase ke studiu na Husově evangelické bohoslovecké fakultě. Od roku 1956 pracoval jako farář Českobratrské církve evangelické, na přelomu 60. a 70. letech v Libiši-Neratovicích, kde do jeho sboru patřila i Libuše Palachová. Rok po smrti Jana Palacha vyšetřovala Trojana StB pro podezření, že ho na jeho čin „duchovně připravoval“. V polovině 70. let byl Trojan zbaven státního souhlasu, patřil k první vlně signatářů Charty 77. Od roku 1990 působil na své domovské fakultě jako děkan. Před pěti lety mu vyšly memoáry nazvané „Rozhovory s pamětí“.

Jak jste se s Janem Palachem seznámil? Ve svých memoárech píšete, že jste ho poprvé viděl na Boží hod osmašedesátého roku u vás v kostele...

Ano, přišel na bohoslužby do Libiše, kde jsem byl tehdy farářem. Přišel se svou maminkou, která ovšem chodila častěji. A jak vstoupil do chrámu, zaujala mě jeho tvář. Byla taková oduševnělá. Když potom končily bohoslužby a on procházel dveřmi z kostela, kde já jsem se loučil s farníky, tak mě znovu zaujal. Měl totiž takovou poznámku, že ho strašně znepokojuje, jak se ten národ, celá společnost přizpůsobuje. Bylo pár měsíců po vstupu vojsk, a už se lidi, kteří ještě pár týdnů předtím byli jakoby velice odvážní, začali přizpůsobovat. To nelze přijmout, řekl. Něco by se s tím mělo dělat. A že faráři a církve by měli přispět k uvědomění lidí, aby národ kladl odpor tomu naprosto odsouzeníhodnému režimu. Znělo to od něj přesvědčivě – tím spíš, že mi povídal, že se pokouší přesvědčit i spolužáky, aby taky něco dělali.

Co jste mu odpověděl vy?

Byl to rozhovor ve farářskejch dveřích, tedy když se farář loučí s lidmi, kteří odcházejí z bohoslužby. Za Palachem už se tlačili další. Ten náš rozhovor bych odhadoval tak na dvě minuty. Za tu dobu jsem ho stačil vyslechnout a souhlasit s tím, co říká.

Jak velký ten kostel v Libiši je?

To je malý, toleranční kostel.

Myslel jsem to tak, jestli v něm bylo hodně lidí, a vy jste si Palacha přesto všiml.

Na ten Boží hod tam mohlo být tak padesát šedesát lidí. A jeho jsem nemohl přehlédnout. Jednak tam velká spousta mladých lidí nebyla, takže on patřil mezi řekněme deset mladých lidí po tom kostele roztroušených. Jednak on seděl přímo naproti kazatelně s maminkou, a co mě zaujalo, jak on se velice soustředěně díval nahoru a naslouchal vánočnímu kázání. To bylo vidět, jak je soustředěn. Takže to bylo 25. prosince a pak jsem se s ním setkal při pohřbu jeho strýce Ferdinanda Kostomlatského 15. ledna. Kostel byl ovšem plnej a já jsem ho tam nezpozoroval, ale potom mi to řekli ostatní, že tam byl. A den nato, 16., to udělal.

Řekl jste v tom kázání něco, co by ho mohlo motivovat nebo utvrdit v jeho odhodlání?

Kázal jsem o blahoslavenství. Blahoslavení, kteří se zasazují za spravedlnost, jak je to u Matouše v páté kapitole. No to víte, když jsem se dozvěděl, že tedy den nato to udělal, tak jsem se sám sebe ptal, jestli jsem taky svým kázáním k tomu nepřispěl. Ale myslím, že ne. A když jsem se potom ještě dozvěděl, že si vytáhl číslo pořadí (Trojan má na mysli větu z Palachova dopisu na rozloučenou, kde píše o skupině dobrovolníků, kteří jsou ochotni se „pro naši věc i upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku...“ – pozn. red.), docházím k závěru, že byl rozhodnut už předtím. To pomyšlení, že národ se přizpůsobil, ho strašně trápilo.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE. 

Kniha Proměny života je souborem 50 rozhovorů s předními světovými a domácími osobnostmi. Reflektujeme změny ve společnosti, již po pandemii čínského viru zasáhla další rána v podobě ruské války na Ukrajině, která může být největším spouštěčem společenských změn od konce druhé světové války. Kniha navazuje na soubor 50 rozhovorů Proměny světa, která se loni stala nejúspěšnější knihou v historii českého crowdfundingu.

Rozhovory, které najdete v knize:

Ruská válka

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik

Český svět

CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník

Orientace

FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr

Hodnoty a peníze

NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články